Divadelník, výtvarník a vedoucí ateliéru scénografie na katedře KALD DAMU je mimo jiné jedním ze spoluzakladatelů občanského sdružení Lodžie, které zachránilo památku před jejím prodejem v roce 1996 a významně se zasloužilo za její oživení. Pan Smolík vytvořil pro Lodžii výtvarnou expozici Valdštejnských snů a v roce 2009 až 2011 byl manažerem projektu Valdštejnův Jičín – program rozvoje města.

Jak hledíte na proměnu, kterou si Lodžie prošla od založení občanského sdružení Lodžie až po dnešní dny?

Sdružení vzniklo poté, co se tu objevil podnikatel, který chtěl památku koupit s tím, že by založil zábavní park Valdštejnland. My jsme s tím nesouhlasili a snažili jsme se pod občanským sdružením městu nabídnout jiný program. Toto dlouhé hledání vyústilo k výběrovému řízení na kastelána, které vyhrál Jiří Vydra. Jirka byl chvíli pod o.s., než se osamostatnil a vytvořil vlastní projekt Imaginárium. Takže opravy, když nepočítám ty záchranné v 90. letech, které byly spíš nešťastné, probíhají více méně až teď v posledních pěti letech. Do té doby šlo o neustálé hledání vhodného způsobu, jak by památka mohla existovat. Řekl bych, že ten se našel až nyní s existencí Imaginária. Když dnes vidím, jak to v Lodžii vypadá, nejvíc si uvědomuju, jak je důležité neustrnout na jedné představě a neustále hledat možné cesty a řešení.

 

Jak hodnotíte probíhající rekonstrukci a využití areálu?

Myslím, že způsob, jakým Lodžie funguje, je perfektní. S tím snad nemůže mít nikdo žádný problém. To je věc, která v Jičíně zvedla kulturní nabídku, povědomí o Jičíně mimo město, celorepublikově až nadnárodně. To je naprosto skvělé. To, jak probíhá rekonstrukce, je problematické už od začátku. Jako o.s. jsme měli od začátku jiné představy o tom, jakým směrem by rekonstrukce měla probíhat, ale na tom jsme se bohužel s památkovou péčí neshodli. Rozhodnutí bylo dané. S tím se v tuto chvíli nedá nic dělat. Za tu dobu jsem se s tím nějak vnitřně smířil. Teď mi jde spíš o to, aby rekonstrukce probíhala v těch intencích, ve kterých probíhá, to znamená, aby nedocházelo k nějakým dalším poškozením, jako tomu bylo v 90. letech a holt to bude vypadat tak, jak to bude vypadat.

 

Mluvíte o rekonstruování podle přestavby, která proběhla na přelomu 18 a 19. století?

Přesně tak. My jsme od začátku nabízeli koncept ukazovat stavbu v nějakých vrstvách, které jsou čitelné. To znamená neřídit rekonstrukci podle nějaké doby, ale spíš se snažit zachovávat viditelnost vrstev. Neuzavírat barokní vrstvy pod omítku, ale odhalit tu stavbu ve své komplikovanosti a nedokončenosti. Argument památkářů, že ten fragment je stále skryt pod omítkou mi přijde směšný. Pro nás bylo důležité, aby fragment diváci mohli vidět, než aby se jim řekl a zůstal schovaný. Navíc Lodžie je jedním z mála míst, kde je Valdštejnova koncepce stále viditelná, i když je jakýmsi torzem. Důležitost schodiště, po kterém vystoupáte nahoru a můžete hledět ke hvězdám, je myšlenka, kterou jsme chtěli pro návštěvníky zviditelnit. V ideálním případě tak, aby divák dokázal vystoupit do horních pater. A je už jedno, jakým způsobem tam návštěvník vystoupá, zda to bude oním oválným schodištěm, či jinak. Zdálo se mi důležité, aby se nerekonstruovalo á la Valdštejn, ale ani á la 18., 19. století. Ale současnou architekturou, která umožní divákovi pochopit tajemství stavby. Před osmy lety jsem to řešil mnohem víc, ale v této chvíli mi přijde nejdůležitější, aby město podporovalo to, jak Lodžie funguje teď. To je nový program, který je pro nás v tuto chvíli důležitější než to, jak stavba mohla být zrekonstruovaná.

 

Jaké využití byste navrhoval v interiéru Lodžie?

V horních prostorách Lodžie jsme jako o.s. chtěli expozici věnovanou Valdštejnovi a jeho vnitřnímu světu, která by zároveň komunikovala s expozicí ve Valdštejnově muzeu na náměstí. Ta by byla zaměřená na politiku, způsob života, hospodářství a armádu. Expozice v Lodžii by naopak odkrývala Valdštejnův vnitřní svět, jeho tajemství. Jinak tu spodní část bych nechal prázdnou pro kulturní akce, které se dnes pořádají. Vstupovat tam s expozicí by bylo nešťastné a zbytečné. Otázkou ale je, jestli bude možné se do toho patra vůbec dostat.

 

Jak hodnotíte způsob rekonstrukce dvora a s ním i nově vybudované záchody?

Co mě šokuje je, že jsme se před pěti lety domluvili s městem, že pokud o.s. vezme pod sebe kastelána a celou památku na starost, tak město do roka udělá toalety pro veřejnost. Asi jsme si reálně představovali, že to bude záležitost dvou let. Ale byla to záležitost pěti let. A to nechápu. Připadá mi, že Lodžie musí neustále přesvědčovat určité struktury na městě, že se tam ty práce skutečně mají udělat. Jako kdyby to neustále nebylo samozřejmé. Představa, že na zimním stadionu nejsou pět let záchody, které se slíbí, je iluzorní. K tomu by nikdy nedošlo. Jde tam o neustálé přesvědčování o něčem, co už je dávno obhájené. Nemyslím si, že je to problém na Radě města.

 

Kde je tedy?

Já myslím, že v celém zastupitelstvu už všichni chápou, jak moc je ten projekt pro město přínosný a jak moc to funguje. Ale vždy je potřeba ohromnou sílu a důraz na protlačení těch změn skrz nezbytné administrativní úkony.

 

Existuje něco, co považujete na stavbě jako nešťastné a naopak něco, čeho si ceníte?

Nešťastné mi přijde to, že nedošlo k vytvoření přechodu. Ta silnice tam je nebezpečná a stejně všichni v zatáčce přecházejí. To si myslím, že je špatně. Taky je z mého pohledu extrémně důležité vyřešit parkování návštěvníků. To mi přijde podstatné, a přitom se to neřeší. Parkování před Čestným dvorem není vhodné. Tam by auta vůbec být neměla. Kdysi se mluvilo, že by parkování mělo být za Čestným dvorem. Myslím, že by se to mělo vyřešit co nejdřív. Možná i dříve než se pustit do dalšího rekonstruování. Nejprve se přeci potřebujete do toho prostoru nějak dostat.

 

A to šťastné?

To, že to probíhá, že se neustále něco děje.                                                                                             

 

Co byste Lodžii přál?

Přál bych, aby byla konečně dokončená. S vizí a využitím, které ji dá trvalou udržitelnost.

 

Zpět na zpravodaj