Radek Jiránek je 11 let architektem města Jičína. Vypracoval projekty pro Valdštejnský zámek a Lodžii i záměry úprav dalších veřejných prostranství a budov v Jičíně. Připravuje pro město architektonické soutěže a radí občanům, stavebníkům i investorům při realizaci jejich stavebních záměrů. Na Valdštejnské lodžii pracuje již sedm let. Zajímá se především o současnou architekturu.

Jaké je opravovat, ale i přestavovat nedokončenou památku, jakou je Valdštejnská lodžie?

Je to pro mě velice zajímavá a inspirativní práce, právě proto, že stavba nebyla nikdy dostavěna a tvořím tak její současnou vrstvu. Často narážím na nové skutečnosti, které zcela mění mé představy, jak se stavebně vyvíjela. Naposledy to byly například nově objevené prahy původních dveří, skryté hloubko pod úrovní terénu.

 

S kým spolupracujete při navrhování projektů?

Nejvíc na projektu spolupracuji s vlastníkem a provozovatelem. Projekt mi zároveň pomáhají zpracovat i odborníci, kteří pro něj navrhují jednotlivé specifické dokumentace profesí, například topení, statiku, zdravotechniku, rozpočet. Zároveň spolupracuji i se zástupci dotčených orgánů, třeba s památkáři, zástupci hygienické stanice, požární bezpečností.

 

Jak vypadá proces, kterým si musí projekt projít?

Preferuji proces, kdy se projektuje postupně směrem k detailu. Začíná se studií, kde si ověřím dispoziční řešení a prostorové rozložení stavby, následuje dokumentace pro územní či stavební řízení a končí se dokumentací pro provedení stavby. Ve všech jednotlivých fázích je třeba jít více do detailu, spolupracovat se specialisty jednolitých profesí a zároveň konzultovat s dotčenými orgány státní správy.

 

Jak funguje zadávání práce, projektujete vše vy?

Hlavni slovo při zadávání práce má vlastník a provozovatel, ti si určí základní koncepci projektu a architekt jim pomáhá jejich vizi uskutečnit. Rozhodně to však nedělá sám, pomáhá mi při tom početný tým odborníků.

 

Jaká je spolupráce mezi Vámi, vlastníkem a provozovatelem?

Spolupracuje se mi dobře, jelikož pracuji na městském úřadě, dokážu se v záměru vlastníka lépe orientovat. Abych si ověřil základní koncepci, zpracuji studii, kterou následně předložím ke schválení Radě města. Radní si studii prohlédnou a zjistí, zda obsahuje řešení, které požadovali, a zda jim vyhovuje.

 

Vrátilo vám již město nějakou studii, kterou jste vypracoval pro Valdštejnskou lodžii?

Pro Valdštejnskou lodžii nikoli, ale v případě jiných projektů ano.

 

Kde se inspirujete při navrhování projektů?

Inspiruji se mnoha způsoby. Jednak se snažím získat zkušenosti s českou architekturou, v tomhle případě konkrétně s památkami, které byly rekonstruovány a jsou z barokního období. Zároveň se snažím inspirovat u kolegů i při svých zahraničních cestách, protože v zahraničí je škála projektů výrazně rozmanitější a často jsou i na vyšší úrovni.

 

Co bychom si měli ze zahraničí osvojit?

Ve světě je znát, že jsou architekti více odvážní, svobodní a inovativní. Najdeme zde památky, které obsahují současnou funkční vrstvu a nesnaží se jen kašírovat vzhled, tak aby to vypadalo historicky. To se tady bohužel často stále děje, ale ze své osobní zkušenosti mohu říci, že se naše myšlení již začíná měnit.

 

Nehledě na možná omezení, jak byste si představoval rekonstrukci Lodžie?

Na to se dá těžko odpovědět. Záleží na podmínkách, pro jakou funkci by měla být konverze provedena, ty ovlivňují konečnou podobu architektury.

 

Co bylo pro vás nejnáročnější stavební akci v Lodžii?

Překvapivě nebyla nejsložitější akcí samotná úprava stavby, byla jí výstavba související technické infrastruktury. Bylo nutné do památky přivést přípojky plynu a splaškové kanalizace. Přesvědčit investora, aby byla památka vybavena tak, jak to odpovídá současným potřebám využití a realizací se zvýšil komfort při provozu objektu.

 

Máte nějaký návrh na rekonstrukci samotného casina?

Nechával jsem vypracovávat několik ověřovacích projektů na jeho obnovu. Můj návrh, vychází z koncepce, že objekt nebyl nikdy dokončený a byl i významně přestavován. Čistě památkově nelze zrekonstruovat jeho konečnou podobu, protože jí neznáme a nejsme schopni ji ani přesně odvodit. Například plášť severní fasády letohrádku, který tam vidíme dnes, je opět kašírování 19. století, které na fasádě vytváří iluzi symetrie, ačkoli fasáda pod žaluziemi je celkem asymetrická. Moje vize je zachovat nedostavěný stav a výrazně do objektu nezasahovat. Pouze ho zpřístupnit až do třetího podlaží formou jednoduchých schodišť a lávek, které by v prostoru měly působit transparentně a nerušit historické vrstvy. Zároveň bych do prostoru vložil multimediální expozici, která by formou projekcí prezentovala vývoj stavby přímo na dochovaných konstrukcich tak, aby i ti, kteří o historii stavby moc nevědí, dokázali získat vizuální představu, jak mohly vypadat záměry původních architektů.

 

Aktuálně pracujete na Theatronu. Mohl byste projekt přiblížit?

Podstatou projektu je vytvořit v objektu dvora větší sál, který by umožňoval multifunkční využití. Měl by být místem pro divadla, projekce i přednášky. Zvolil jsem takové prostorové řešení, kdy je do sálu vložená teleskopická tribuna, která ho umožňuje přeměnit na sál se šikmým hledištěm nebo s rovnou podlahou. Zároveň jsem v druhém nadzemním podlaží navrhl balkon, který dále kapacitu sálu zvětšuje. Související prostory tvoří foyer, toalety, sklady a zázemí pro účinkující.

 

Kdy by mohl být zrealizován?

Odhaduji, že to bude trvat dva roky od chvíle, kdy dostaneme stavební povolení.

 

Na jaké stavební akce jste v prostorách dvora hrdý a jaké naopak proběhly špatně? 

Je těžké hodnotit vlastní práci, to nechám na ostatních. Pokud se bavíme o stavebních zásazích obecně, připadá mi, že v devadesátých letech došlo k zásadní rekonstrukci, která nebyla úplně citlivá. Myslím opravu střechy se zásahem vybetonování věnců a výstavbu nového krovu. Jde o nevratný zásah, který zásadně památku ovlivnil.

 

A pozitivní zásah?

Já myslím, že je úžasné, že se do památky podařilo dostat tak intenzivní život a díky jejím postupným úpravám drží svou původní logiku nedostavěnosti a postupné transformace. Ukazuje se, že kulturní idea vytváří zajímavé podhoubí, které generuje spoustu zážitků a vytváří společenství. To vnímám jako velice pozitivní.

 

Zpět na zpravodaj