Architekt a spoluautor knihy Architektura Albrechta z Valdštejna, Italská stavební kultura v Čechách v letech 1600-1635, která je výsledkem pětiletého výzkumu. Ten měl za cíl popsat všechny stavby realizované nebo zamýšlené Albrechtem z Valdštejna ve frýdlantském vévodství a v Praze. Valdštejnskou lodžií se Uličný zaobírá už více než patnáct let.

 

Končí publikací bádání a práce na Valdštejnské lodžii?

Tím to teprve začíná. Teď by měla nastat fáze popularizace. Vydat speciální knížky pro širší veřejnost, kterým by rozumělo více lidí. A v nich sdělit, v čem je kvalita Valdštejnovy architektury a jeho doby. Moje další role by mohla být v iniciování různých rekonstrukcí a námětů na využití staveb, které Valdštejn na Jičínsku postavil a dnes nemají úplné využití, což je třeba i Valdštejnská lodžie.

 

Na to jsem se vás chtěla zeptat, protože i v knize popisujete Lodžii jako stavbu tak zvláštní, že zůstává dodnes nepochopena, nedokončena, nevyužitá… Ale ona přeci nějaké využití má. Nehledě na to, že polovina dvora je dnes opravená.

Lodžie má dnes částečné využití, ale to je pouhý fragment z pohledu celého areálu. Jsou tam části, které nejsou přístupné a měly by být v budoucnu využívané. Jde o to především stanovit nějaký plán, jakým způsobem části Lodžie využít a jakým způsobem je rekonstruovat, ale také dokončit. Ta stavba nebyla nikdy dokončena a jako nedokončená pouze chátrala. Takže jde zároveň o dokončení a rekonstrukci. Což se týká ale i zahrady, nejenom samotných staveb.

 

Jak přistupovat k rekonstrukci nedokončené stavby?

To je na diskuzi. Klíčové je, aby v kontrastu s tím, jak rekonstrukce probíhá dnes, byla zdůrazněna etapa valdštejnská. Dnes je zdůrazňováno období z přelomu 18. a 19. století, kdy stavba byla renovována s tím efektem, že například v horním patře Lodžie existovala sýpka, která tam za Valdštejna samozřejmě nebyla. Také přízemí bylo upraveno na jídelní a taneční sál, tam jsou dnes vidět fragmenty maleb na stěnách. Kvůli sýpce byla tehdy zazděna ve dvou podlažích okna, které Valdštejn plánoval, a zvenčí byly udělány žaluzie do dvora. Takže prostor, kde měl mít Valdštejn své letní pokoje, se octly prakticky v úplné tmě. Probíhající rekonstrukce tento stav z přelomu 18. a 19. století zakonzerovovala, a tudíž unikátní valdštejnská fáze je mnohem méně vidět. Navíc, což je obzvláště nesrozumitelné, se místo toho, aby se otvírala zazděná valdštejnská okna, obnoví se druhotné okénko přímo na terase loggie, které sloužilo k provětrávání sýpky. Skoro to vypadá, že se nakonec obnoví i samotná sýpka. Takže v dnešním konceptu rekonstrukce vidím velké nedostatky.

 

V knize píšete, že sám Valdštejn prováděl několik změn během stavby. Například v Lodžii měnil vyzdvižení pater, čímž se měnila i rovina oken. Takže jak dostavět interiér, jehož plány byly několikrát měněny i s následnou přestavbou na přelomu století?

Není možné udělat totální dostavbu, ale je možné udělat nějakou prostorovou rekonstrukci. Například postavit schodiště je reálné. To si myslím, že je dokonce nutné, pokud nechceme do patra chodit po žebříku. 

 

Jak by vypadalo schodiště, které chtěl Valdštejn realizovat?

Bylo oválné, dodnes jsou na stěnách oválné prostory a jsou vidět ústupky pro nikdy neosazené stupně, takže víme, jak mělo vést. Mělo zřejmě vypadat jako schodiště v kunstkomoře, kterou si na Pražském hradě postavil císař Rudolf II., to ale už dnes neexistuje. Nicméně máme jeho plány, a také štěstí, že nejen Valdštejn ho zamýšlel imitovat, ale i další stavebník. Na zámku Vimperk na Šumavě je takové dodnes dochované, postavené ve stejnou dobu, kdy se budovala loggie. Od toho se můžeme poučit, jak schodiště mohlo vypadat.

 

V kontrastu s dobou před rokem 1996 zažívá Lodžie rozkvět. Od vzniku o.s. (1996) se o Lodžii začaly psát odborné články, návrhy na rekonstrukci a proběhlo i výběrové řízení na kastelána. Které změny považujete od té doby za šťastné a které za nešťastné?

Tak například rekonstrukce, která začínala před 15 lety, měla poměrně nešťastný a nestandardní průběh. Takže taky nakonec musela skončit.

 

Kdo a podle čeho ji vedl?

Zodpovědnost padá na majitele a nedostatečný památkový dozor. Mnoho z tehdy napáchaných chyb se dnes již naštěstí podařilo opravit, některé ještě ne.

 

Takže máte i nějaké ty šťastné změny?

Teď je kvalita obnov na dobrém standardu. Například ohradní zeď zahrady je opravená velice dobrým způsobem. Tam je možné zatleskat.

Ale základní problém je v tom, že neexistuje žádná studie, která by říkala, jakým způsobem bude celý areál celý využíván a jak má po obnově vypadat. Probíhají opravy, aniž by se vědělo, jak má loggie uvnitř vypadat, což je ale právě u takovéto komplikované stavby zcela klíčové. Dělají omítky na Lodžii, ale nikdo neví, co bude uvnitř. Když se rekonstruuje objekt, který má jasnou a existující interiérovou dispozici, tak to je něco jiného. Ale tady uvnitř není vůbec nic. Asi málokdo vlastně ví, jak patra loggie vypadají, ale jde o prostor, kde nejsou podlahy, ani příčky. A právě o podobě a využití tohoto velkého prázdného prostoru by se mělo začít diskutovat a dojít ke konceptu jeho využití a stavební podoby. A to dříve, než je obnovena zvenčí, kdy se zakonzervuje její vnější podoba, což pak bude zásadně limitovat možnosti úprav a využití interiéru, které přitom budou mnohem náročnější než fasády.

 

Takže říkáte, že by se rekonstrukce měla podřídit využití areálu.

No samozřejmě. Měla by vzniknout řádná studie.

 

Takže se nerekonstruuje podle Valdštejnových plánů?

Ne, opravuje se podoba, v jaké se stavba nacházela v 19. století. To ji sice dává celistvou podobu, ale neguje to valdštejnský charakter. Je to trochu kuriózní, protože kvůli tomu, že se historické stavby se neustále přestavovaly, je běžně využívaná metoda, kdy se zachová převažující charakter stavby, třeba z přelomu 18. a 19. století jako v případě loggie, a v ní se obnaží fragmenty starší etapy, které mají nějaký význam. Takový Pražský hrad prošel přestavbou několikrát v renesanci a baroku, ale jsou v něm viditelné i fragmenty z období románského nebo gotického. To se v případě Valdštejnovy loggie vůbec neděje. Je to z mého pohledu málo pochopitelný, velmi konzervativní přistup, při kterém se zmenšuje viditelný podíl z doby Albrechta z Valdštejna a který bude mít následky pro další fáze rekonstrukce.

 

Můžeme vidět dopad takového přístupu na nynějším vzhledu Lodžie?

Tak loggie je zelená, což samozřejmě za Valdštejna nebyla. Je to nicméně nejstarší vrstva zjištěná při průzkumech, a to proto, že Valdštejn objekt nestihl dokončit. Obnova zelené z přelomu 18. a 19. století je tedy výsledkem trochu stereotypního uvažování, kdy se zvolí nejstarší vrstva, aniž by se vzal v úvahu kontext, tedy že Valdštejn nestihl stavbu omítnout. Ale barva není z mého pohledu velký problém, skutečnou chybou jsou zakonzervované zazdívky valdštejnských oken.

 

Dobrá a ten fragment, tedy polovina čestného dvora, který je opravený, je rekonstruován vhodným způsobem s ohledem na Valdštejnovy plány? Protože ten je právě opravný s ohledem na jeho využití. Jedná se například o kavárnu, byt kastelána nebo lektorskou místnost, kterou využívá Valdštejnské imaginárium.

Ano, myslím, že je to velmi dobré využití dvora.

Byl to utilitární objekt, který sloužil k ubytování zahradníků a Valdštejnova dvora, a zřejmě tam byla i stáj. Takže se dá opět využít utilitárním způsobem vlastně na cokoli. Muže tam být kavárna, zahrádka. Proto i projekt theatronu je dobré řešení. Lze také uvažovat o osazení podkroví pokoji, ať tam opět vzniknou vikýře, jaké tam byly za Valdštejna, ať dvůr ožije přiměřeným způsobem k charakteru stavby. Pro mě tam jsou podstatnější jenom takové detaily, jestli to bude taky zelené, protože to je barva, která asi rychle zestárne, ale není to pro mne klíčové.

 

Jaké využití by bylo podle Vás adekvátní pro lodžii/casino?

Lodžie samotná neboli casino, byl objekt, ve kterém měl bydlet Valdštejn. Později tam budoval patro i pro svého bratrance Maxmiliána. Byly zde dvě stavby, z nichž každá měla svoji funkci. S rekonstrukcí podobným způsobem. Dvůr se dá použít jakkoli, ale samotná loggie bylo vždy speciální a vyžaduje i takový přistup při rekonstrukci. Což se podle mě absolutně neděje. Když bych se trochu povznesl, udělal bych z toho luxusní hotel. Tři apartmány. Pro movité majitele (smích). Bylo by to asi nejadekvátnější.

 

Vážně byste navrhoval hotel?

No, tak vážně nevážně.

 

Já myslela, že to byl vtip.

Byl to napůl vtip.

 

Ale napůl ne.

Kdybych já byl majitelem tohoto objektu, tak bych zvažoval luxusní apartmány. S tím, že by areál zůstal přístupný veřejnosti, ale určitě bych tam měl pokoje pro movité majitele, kteří by se rádi kochali výhledem do zahrady.

 

A neměli by ty pokoje být zpřístupněné veřejnosti též?

To asi ano. Ale když si představíte, že by byly neveřejné pouze pokoje v prvním a druhém patře, tak by to třeba mohlo nějak fungovat. Zbytek, část přízemí a sklepu a dvůr by byly veřejné.

My tady žijeme v zemi, kde jsou všechny památky zpřístupněny veřejnosti. Jsme na to zvyklí jako na standard, ale to neplatí v jiných zemích. Tam jsou stavby, které mají významné místo v dějinách a jsou neveřejné.

 

A to je dobře?

To je otázka. Rodiny objekty stavěly staletí a pořád tam bydlí. Na požádání vás tam třeba pustí, ale není to tak, že by bylo vše veřejné.

Samozřejmě, že to má své pro a proti. Ale majitel tam uchovává danou atmosféru. Taková kontinuita u nás nefunguje a asi už ani nikdy nebude. Takže musíme zůstat u toho, co se od objektu Valdštejnské lodžie očekává, a je v pořádku, že bude přístupný veřejnosti úplně.

 

Takže tedy, jak by měla vypadat využitá Lodžie?

Představoval bych si tam expozici.


A zbytek areálu?

Klíčová je především zahrada, která z našeho pohledu vypadá druhotně, ale pro stavebníka, tedy pro Valdštejna, to byl vlastně hlavní element. Zahrada byla místem k rekreaci. Proto je ji třeba dát opět dohromady. A to je snad ještě větší úkol, než opravit lodžii. Také v zahradě se setkáváme s 18. stoletím a dobou romantismu, který ji celou změnil. Jedna její třetina se proměnila v les, původní 250 metrů dlouhý bazén je částečně zalesněný a hráz bazénu je vysázená 200 roků starými stromy. Zahrada je dnes také děravá ze všech stran. Projíždí tam vlak a cokoli tam vytvoříte, vám lidi odnesou. Takže je třeba ji ohradit. Pokud ji ale chcete ohradit, tak se musíte vypořádat s tím vlakem. Je tam mnoho problémů, ke kterým se budeme muset nějak postavit. Taky si představuji, že tak, jako je funkce kastelána, by byla funkce zahradníka, a to třeba i dvou, kteří by se starali o zahradu podobně jako kastelán Vydra o dvůr s Lodžií.

 

Co by zahradníci, kromě udržování zahrady dělali?

Mohly by tvořit podmínky pro pobyt hostujících zahradníků a zahradních architektů, kteří by mohly dělat instalace, sochy a tak dále. To by bylo pro Jičínsko jistě velkou atrakcí.

 

Existuje k zahradě nějaká studie?

Pokud vím, tak ne-

 

V závěru píšete: „Doufat lze však v to, že předkládaná kniha pomůže nastartovat proces vedoucí k její vhodné obnově a dokončení.” Jak byste si představoval první kroky vhodné obnovy?

Mohla by vzniknout studie, která by zohledňovala všechny aspekty areálu, čímž myslím dvůr i zahradu, a jejich specifické potřeby. Například pokud jsou stromy osazeny v hrázi bývalého bazénu, je třeba se s nimi v případě obnovy bazénu stane. Tedy, zda nechat dožít stromy a nevysazovat je znova. A zejména se rozhodnout, co je pro nás klíčové. Zda zakonzervovat dnešní stav, nebo se snažit o byť částečný návrat do podoby za Valdštejna. Ohledně železniční dráhy existují úvahy, jak ji odklonit, a to samé platí pro silnici, která kříží alej. Je to nicméně program, který může být realizován ve velmi dlouhodobém horizontu.

 

Myslíte si, že si lidé váží toho komplexu natolik, aby se komunikace silniční i železniční odklonily?

Dovedu si představit, že do zahrady udělají alespoň brány, které by se otevíraly a zavíraly, při průjezdu vlaku. Ale jde tam o to, aby se ochránilo to, co by tam zahradníci vytvořili. Víte přeci, jak to chodí v Čechách. Aby jednou náhodou nepřijel vláček, nezastavil uprostřed zahrady a neodvezl si, co tam uvidí. Jinak by ale vlak projíždějící zahradou mohla být zajímavá atrakce.

 

Návštěvníci Lodžie končí prohlídku na terase Lodžie, kde jsou seznámeni s Valdštejnovou inspirací astronomií. S východem slunce na terase Lodžie za letního slunovratu a v centrální ose Libosadu za zimního. Ve vaši publikaci jsem o tom, nic nenašla.

Tam o tom ani nic není. Vím, že ta teorie existuje. Ale mě v podstatě pro to nic nesvědčí. Valdštejn byl posedlý astrologií, to je známá věc, ale v kontextu architektury se běžně dělalo spíše to, že se vypočítávaly dny založení s ohledem na postavení planet. Pro krajinnou kompozici, která by se vztahovala k východům a západům slunce a planet, v té době neexistuje analogie. Není vyloučené, že je kompozice orientovaná na nějaký záměrný bod, ale nemyslím si, že vznikala jako záměrná komponovaná a komplikovaná síť s astronomickým významem.

 

To, co se děje v Lodžii během slunovratu je náhoda?

Pravděpodobně. Hlavně tam byla za Valdštejna úplně jiná situace, neexistovaly žádné průseky, kterými by možné východy pozorovat. Tam, kde je dnes les, bylo za Valdštejna pole s bažanty.

 

K čemu měl sloužit celý areál Lodžie?

V terminologii italské architektury by to byla vila, u nás je zavedený termín letohrádek. Takže můžeme mluvit o vilovém komplexu, který obsahoval jak hlavní budovu, kde se ubytoval stavebník, tedy onu loggii, která má spíše podobu samostatného objektu, proto mu v italské terminologii někdy říkám casino, a pak dvůr se zahradou a také zvířecí oborou. Ta měla primárně sloužit k odstřelu zvěře, zpravidla pro potěšení pána nebo jeho hosta, ale z pramenů víme, že kupodivu Valdštejn této zábavě vůbec neholdoval.

 

Představovala Lodžie pro něho místo odpočinku, nebo reprezentativní centrum, kam by si zval hosty?

Je pravděpodobné, že tam chtěl hlavně on sám. Celá architektura areálu koncentrovaná na jednu jedinou stavbu s minimem pokojů tomu nasvědčuje. Změna plánu nastává, kdy mu umírá dědic a on v casinu buduje patro pro svého bratrance, nového dědice Maxmiliána z Valdštejna.

 

Zpět na zpravodaj