Grafik, ilustrátor, organizátor kulturních akcí a také dramaturg a kastelán Valdštejnské lodžie v Jičíně, kde působí již šest let. V roce 2013 založil neziskovou organizaci Valdštejnské Imaginárium, o.p.s., která barokní areál spravuje. Valdštejnská lodžie je inspirací i pro jeho knižní tvorbu. V roce 2014 napsal a ilustroval linorytové divadelní leporelo KRAJINOLEPORELO o komponované krajině Albrechta z Valdštejna.

Od té doby, co jste kastelánem, se Lodžie výrazně stavebně proměnila. Poslední přestavbou jsou nové záchody a dílna v Čestném dvoře. Co bude následovat?

Zrovna nedávno jsme řešili s architektem Radkem Jiránkem projekt na divadelní sál Theatron, který se nachází v severovýchodní části Čestného dvora a v současné době je bohužel pouze provizorní. I přesto se v něm koná celá řada akcí. Například letos v září se v něm uskutečnil pátý ročníku festivalu současného alternativního divadla Malá Inventura. Lodžie už šest let funguje jako velmi specifické kulturní centrum, ale stále nejsme schopni přijímat nabídky od umělců, protože pro ně nemáme dostatečné zázemí. Sice se tu cítí velice příjemně a inspirativně, ale nedostatečné bezpečí, teplo a hygienický standard jim neumožňuje komfortně pracovat. Přál bych si, aby sem mohli jezdit lidé z celého světa a společně tvořit. Dokud se takové prostory nezrealizují, nemůže Lodžie jako kulturní prostor naplno oficiálně fungovat. Jsem rád, že město mé prosby vyslyšelo a můžeme projekt Theatronu připravovat.

 

Jaká je komunikace mezi vámi a vlastníkem, tedy městem?

Když to srovnám s jinými městy, tak musím přiznat, že město Jičín je velice otevřené kulturním aktivitám a Valdštejnská lodžie může být šťastná, že získala takovou pozornost. Na druhou stranu, čím větší projekty, tím náročnější je komunikace. Kulturně umělecký provoz, který je v podstatě motorem ke stavebním úpravám, bývá při stavebních realizacích často upozaďován a odsunut na druhou kolej, i když je právě podnětem ke změně. Chápu, že stavební aktivity omezují každý objekt při jeho rekonstrukci, ale pokud je cílem oživit areál této památky, nemůžeme prostě rezignovat a čekat až firmy dokončí svůj úkol.

 

Co je náplní práce kastelána Valdštejnské lodžie?

V porovnání s činnostmi kastelánů jiných památek je moje pozice ve Valdštejnské lodžii zásadně odlišná. Rozdíl ale zapříčinil pouze jeden viník, a tím jsem já. Kromě klasické náplně práce kastelána, což je správa budovy, spolupráce s úředníky a koordinace chodu památky, zastávám mnoho dalších funkcí. Lodžie se stala kulturním centrem s celoroční dramaturgií, kterou vytvářím převážně já sám. Kromě koncertů nebo divadelních představení jsou tu ale i velké akce jako Masopust, Čarodění, Divovánoce, Slavnost stromů a další, kde zastávám roli režiséra, organizátora a produkčního zároveň.

Celý rok jezdím za umělci a připravuji s nimi podobu akcí. Zároveň komunikuji s několika neziskovými organizacemi v Jičíně, Praze či Jablonci nad Nisou. Koordinuji také mezinárodní dobrovolnické workcampy s organizací Tamjdem, které jsou buď víkendové, nebo i celotýdenní. V neposlední řadě se starám se o celkovou propagaci Lodžie, včetně její grafiky, informačních objektů ve městě nebo výrobě multimediálních obsahů. No, a k tomu jsem trochu jak kozel zahradníkem ředitelem celé organizace. Často mám pocit, že to nezvládám. Často si uvědomuji, že by to někdo zvládal profesionálněji.

 

S jakou vizí jste do Lodžie přišel?

Před nástupem do Lodžie jsem přes deset let s kolegyní Štěpánkou Kašparovou pořádal hudební koncerty v Liberci a později organizoval festival Worldfest na hradě Grabštejně. Později jsem založil občanské sdružení Divozemí, se kterým jsme pořádali různé kulturní akce ve veřejném prostoru a zchátralých budovách, jako byl opuštěný kostel či nefunkční lázně. Tím jsem získal vztah k organizaci specifických akcí v netradičních prostorech a stalo se mým velkým přáním dlouhodobě pracovat v nějakém zajímavém objektu, který bych mohl oživit. Pak přišla nabídka do výběrového řízení na kastelána Lodžie, kterou jsem okamžitě doporučil všem svým známým. Kamarádi mi odvětili, že je to přeci pozice pro mě. A i přesto, že se mi nechtělo Liberec opouštět, v Lodžii jsem si splnil sen. Najednou jsem mohl dělat nejenom dramaturga a uměleckého šéfa, ale také grafiku a s ní spojený celý vizuální obraz projektu. Dále se tím naplnilo mé přání působit a tvořit v historické stavbě s tím, že se bude jednat o nezávislý prostor, který umožní vytvořit mu akce ušité přímo na míru.

 

Dovedete si představit dělat něco jiného? 

Jsem původně grafik na volné noze, takže bych se i nadále mohl věnovat této profesi. Třeba bych mohl dělat i dramaturga v nějakém kulturním prostoru či objektu. Nikdy by se mi ale asi nepodařilo spojit všechny funkce tak, jak je to tomu v Lodžii. Ale asi bych měl klidnější život.

 

Změnil se s Lodžií i váš život?

Určitě, prakticky jsem vyměnil své soukromí a komfort za Lodžii. Ale také mě hodně překvapili místní lidé. Jednak to jsou diváci, kteří pravidelně přichází na netradiční a nekomerční akce a jsou za to vděční, ale také lidé, kteří jsou schopni Lodžii dlouhodobě pomáhat a podporovat ji. A to jak svými radami, prací, tak i financemi.

 

Při realizování akcí musíte mít velký tým lidí. Jak funguje společná práce?

Co je v Jičíně opravdu velkým fenoménem, je silná touha lidí něco dělat. Je neuvěřitelné, jak velký dobrovolnický tým kolem mě v Lodžii vzniknul. Někteří se z dobrovolníků postupně stali brigádníky nebo zaměstnanci kavárny, ale z počátku všichni přišli s touhou jen tak pomáhat.

Takhle silnou základnu, si myslím, má málokdo. Snažím se všem dát možnost se realizovat v tom, co je baví. Každý si může na akci vybrat pozici, kterou by si rád vyzkoušel. Každou neděli se pak scházíme a vytváříme akce společně. Možná že nejsme profesionálním týmem, ale pro mě je důležité, aby lidé dělali práci s nadšením, které pak bude z akce cítit.

 

Máte nějaký cíl nebo směr, kam Lodžii vedete?  

Kulturní Imaginárium vzniklo v roce 2014 a má stále stejný cíl. Vytvořit místo, ve kterém budou lidé obklopeni imaginací a atmosférou, která bude tajemná a příjemná zároveň. Místo, kde celoročně bude žít osobitá a nepřenositelná kultura, která bude souznít se stavbou. Aby do ní nebyla vložena násilně, ale aby byly ve vzájemné souhře. Mým osobním cílem je, aby Lodžie nadále fungovala na profesionálnější a plynulejší rovině, ve které se bude více organizovat a strukturovat práce.

 

 

Zpět na zpravodaj