ČeskyEnglish
doba-valdstejnska-albrecht-2.jpg doba-valdstejnska-kartouza.jpg
Doba valdštejnská
Dříve se podél upatí kopce Zebína jezdívalo jen do Valdické obory. Vévoda Valdštejn však určil tomuto místu jinou budoucnost: začal tu /kolem roku 1627/ stavět svůj honosný letohrádek se zahradou, která právě zde, na příhodně svažitém terénu, mohla být opatřena nezbytnými fontánami a vodotrysky, v dolní části pak i velkými bazény napájenými z Valdického potoka. Hosté měli přijíždět od Jičína monumentálním lipovým stromořadím a být udiveni velkolepostí samotné příjezdové cesty, hned nato i kolosálními rozměry Lodžie - zahradního průčelí letohrádku otevírajícího se do zahrady ze tří stran. Hned za zahradou, poblíž někdejší Valdické obory a tudíž nadohled z terasy lodžie, byl tehdy budován i rozlehlý kartuziánský klášter. Jedna z krypt jeho řádového kostela se měla stát rodovým mauzoleem pánů z Valdštejna a Frýdlantu...

Na jedné straně tedy velmožova příměstská vila a zahrada jako obraz rajského útočiště pro dny života pozemského; za ní klášter s hrobkou jako poslední útočiště pro život věčný - tak byly tyhle dva valdštejnské areály za sebou stavěny a propojeny dokonale přímou cestou, která se před vámi objeví, jakmile se vrata v zadním průjezdu nádvoří otevřou.

Důmyslný krajinný plán vévodův, jímž měly být šestikilometrovou linií vzájemně spojeny bývalý kartuziánský klášter ve Valdicích, Lodžie, centrální kostel sv. Jakuba v Jičíně i vrch Veliš na horizontu, však nebyl dokončen. Co zůstalo, je torzem původního záměru. Stavební práce v Lodžii byly zastaveny roku 1632, objekt tudíž nikdy nesloužil svému původnímu účelu. Nad jeho zamýšleným užíváním i vybavením - obzvláště nad užíváním prostorů ve vyšších podlažích a v podkroví, jakož partií v samotné zahradě - se proto vznáší nejeden otazník.
Tabulky