ČeskyEnglish

Doba empírová

Dne 14. června roku 1813 se tu přece jen konala velkolepá slavnost, pro jakou byla Valdštejnova reprezentativní budova a její zahrada kdysi stavěna. Nejvýznačnějším hostem více jak stočlenné společnosti byl tenkrát sám rakouský císař František I., přítomen byl i rakouský kancléř Metternich a další urození hosté, včetně císařova doprovodu. Před Lodžií stála slavobrána, vypráví se, že dva boční sály byly tenkrát upraveny jako jídelna a taneční sál, zněla hudba, střílelo se z hmoždířů.
Císař pobýval tenkrát na zámku v Jičíně u hraběte Trauttmansdorffa, v Lodžii i přilehlé oboře pak opakovaně nacházel rozptýlení po pracovním vytížení, které mu způsobovala četná diplomatická jednání, probíhající v zájmu vznikající protinapoleonské aliance.

Urozená společnost však tehdy nevyužila Valdštejnovy stavby v duchu jeho někdejší vize. Oválná místnost, ve které mělo vést vzhůru k „neznámému a nepochybně významnému cíli“ plánované monumentální elipsové schodiště, byla zastropena, takže vyšší podlaží byla z přízemí budovy zcela nedostupná. K uzavření horních prostor a podkroví došlo však jistě již v 18. století, kdy tam byla zřízena sýpka. Vstup do ní proto musel být řešen pomocí lávky, vynesené mezi bok budovy a podkroví východního traktu dvora.

Klasicistní úpravy, které měly umožnit poněkud společenštější užívání tohoto kuriózního objektu, nechali provést Trauttmansdorffové již dříve, na konci 18. století. V letech 1790 – 1791 bylo dokončeno vnější schodiště do zahrady a zřízeny ony dva sály v přízemí. Naproti nim, v protilehlých traktech přilehlého dvora, které byly určeny pro služebnictvo, se nacházely stáje, kuchyně, tam bychom také tenkrát mohli navštívit šenkovnu anebo byt zahradníka.

Dvacet let po císaři, roku 1833, vstupuje do Valdštejnské lodžie Karel Hynek Mácha. Navštěvuje i blízké Valdice. Našel jistě romantickou scénu: klášter byl v té době již půl století zrušen, 48 roků uběhlo od vyzdvižení Valdštejnových ostatků z krypty tamějšího kostela a jejich převezení do Mnichova Hradiště; většina klášterních budov, z nichž dávno odešli mniši – poustevníci, neměla dosud využití, velká část z nich byla prázdná a chátrala.

Není divu, že Mácha okouzlen krajinou Jičínska pak začne psát prózu Valdice...

Tabulky